Od služeb k lidem

Už když jsem byla malá, mým snem bylo pracovat s lidmi. Původně jsem snila o tom, že budu zdravotní sestřička, jako moje máma. Moc jsem jí obdivovala, za její práci. Zajímali mě zdravotní knihy, její školní sešity a popisy různých nemocí. I můj dědeček z máminy strany se zajímal o lidi. Byl to diabetolog.

Jako dítě jsem měla ráda společnost. Čím více lidí, tím líp jsem se cítila. Vztahy pro mě byly, a pořád jsou, mojí prioritou. Ale osud mě zavál jiným směrem a nikdy jsem ve zdravotnictví nepracovala ani to nestudovala. Střední školu jsem si vybrala sama a bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí. Rozhodovala jsem se podle toho, co mě baví a ne podle toho, co by mě v budoucnu mohlo živit, nebo kde bych mohla vydělávat pořádné peníze. Vybrala jsem si studovat umění, měla jsem velmi dobrý vztah k umění a malování. Našla jsem tu mnoho přátel i nějakou tu lásku. Bylo to místo, kde mě přijmuli takovou, jaká jsem byla, bez předsudků. Když jsem odmaturovala věděla jsem, že touto cestou se, ubírat nebudu. Nemělo to náplň, kterou jsem potřebovala. Představa to, že bych měla být grafický designer, který celé dny sedí u počítače v kanceláři s dalšími lidmi, byla pro mě dost děsivá. Nebyla zde vidina kontaktu s lidmi. Rozhodla jsem se pro změnu oboru, kde bych mohla najít uplatnění, kde bych mohla rozvíjet své další zájmy. Tím konkrétním zájmem byli lidé, nikoliv po jejich fyzické stránce. Zajímali mě jejich životní příběhy a to s čím se potýkají ti, jenž jsou součástí davu.

Začala jsem chodit na vyšší odbornou školu sociální a tam jsem měla pocit, že dělám něco, čemu rozumím, kde využívám svůj potenciál a mám kolem sebe lidi, kteří přemýšlí stejně. Opět jsem našla přijetí a i ty, kteří měli stejné představy jako já o tom, co by chtěli dělat. Studium o tom, jak s lidmi mluvit, jak číst jejich chování, jejich řeč těla, jejich způsob mluvení mě zajímal mnohem víc než umění z dřívější doby. Prošla jsem dva semestry psychologie, kde jsem začala nahlížet do hlubších témat v souvislosti s prací s lidmi. V sociální patologii jsem zjistila, že všechno neděláme vědomě. Ve vývojové psychologii zase to, že vývoj je začíná od našeho vzniku a končí naší smrtí. V metodách sociální práce jsem se naučila, jak s lidmi mluvit, jak jim správně naslouchat, jak je podporovat a motivovat, jak jim pomoci v krizi a jak je ukotvit, aby nespadli ještě níž. Pracovala jsem s klienty a to mě bavilo a celá práce mi přišla přirozená. Poznala jsem klienty všeho druhu, mluvila se spoustou pracovníků, navštívila mnoho pracovišť. Po dokončení vyšší odborné školy jsem věděla, že práce s lidmi je to, co by mě opravdu mohlo živit a cítila jsem naplnění touto prací.

Čím víc víš tím víc máš pocit, že nic nevíš. Po studiu na vyšší odborné škole jsem měla pocit, že ještě nejsem dost dobrá, že mi hodně věcí uniká a mám spousty mezer, které bych ráda vyplnila dalším vzděláním. Rozhodla jsem se jít na vysokou školu do svého rodného města, na Jihočeskou univerzitu na Zdravotně-sociální fakultu. Pokračovala jsem ve studiu sociální práce. Dokončila jsem i vysokou školu na úrovni bakaláře a nastal čas nastoupit tam, kam systém chtěl abych šla. Do sociálních služeb.

Dál od představ ze studií jsem nemohla být. Všichni říkali, že práce je úplně jiná než studium, a ať se na to připravím, ale i tak to byl šok. Pracovala jsem v pár sociálních službách a to s čím jsem se setkala mě nenechávalo klidnou. Nebudu Vám zde popisovat, co to všechno bylo. Nechci ukazovat prstem a hanit práci někoho jiného. A však po těchto zkušenostech jsem došla k rozhodnutí, že nebudu jeden z mnoha lidí, kteří chtěli pomáhat a nechat se semlít systémem. Rozhodla jsem se využít všechen potenciál, všechny zkušenosti k vytvoření něčeho skutečného a užitečného. Vytvořila jsem VZměnu.

VZměna je mnou vytvořené místo pro skutečnou moc lidem, kteří pomoc chtějí. Bezpečné místo pro sdílení slov i emocí. Místo, kde se Vám bude někdo skutečně věnovat a budou ho zajímat vaše myšlenky a pocity. Pro mě nebudete jen číslo ve statistice, díky kterému dostávám peníze od kraje a musím se víc starat o vlastní existenci a existenci služby, než o Vás. VZměna je místo osvobozené od formalit a zbytečné byrokracie. Za vaše peníze dostanete maximálně kvalitní servis a podporu, kterou potřebujete. V tomto prostředí mohu správně a pořádně dělat to, co jsem tolik let studovala a na co jsem se připravovala.

Nic méně nejsem tak domýšlivá, že bych si myslela, že vím všechno, že si s každou situací dokáži poradit, nebo že jsem expert na všechno, co se lidem může v životě odehrávat. VZměna umožnuje říct nevím, jak od klienta, tak ode mě. Je to naše přirozenost nevědět vše. Ale jako zvědavý člověk, rychle zjistím odpovědi. A stále se dál vzdělávám, prozatímně mimo akademickou půdu, ale účastním se mnoha kurzů které jsou i nejsou akreditovány MŠMT, setkávám se s lidmi z oboru, z pomáhajících profesí, s lidmi, kteří se též snaží jiným lidem pomoci různými způsoby.

V mé poradně naleznete bezpečí, zájem, respekt, klid a prostor pro Vás a vaše potřeby. Pokud chcete více informací o mém životě a mých zkušenostech ze života, počkejte si na mojí e-knihu, kde se dozvíte mojí historii, která vám prozradí, kdo jsem, a proč dělám to co dělám.

Budu se na Vás těšit ve své poradně a v první e-knize.

Zatím se mějte krásně.

Bc. Zuzana Vyhnálková, Dis.